close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Poriadok je pre hlúpych , inteligentný zvládajú chaos ..."

Period 3

7. června 2008 v 2:32 | Alende M. |  Period
autor: Alende M. (pribeh pod perexom n_n)

Tento díl je o třetí člence jednotky. samaře...přeju hezké čtení..příště Za MĚSÍCEM HLEDEJ SVĚTLO
Voda
Čau, jmenuju se Samara. Jo, docela blbý jméno, taky mi to lidi říkali, zvlášť, když se dostal na světlo film kruh. Jo já vím, ale vůbec nevypadám jako ta Samara z kruhu, vážně. Tohle je můj příběh, jak jsem se dostala do toho ústavu…
"Tak dělej Samaro! Pohni těma nohama!"
"Víc se rozmáchni!"
"Máš skluz!"
"To si říkáš juniorská šampionka!?"
Tak tohle slyšela celý den Samara. Patnáctiletá dívka se zelenýma očima, vlnitými, dlouhými, hnědými vlasy. Se svou výškou, 165 cm byla nejmenší 15ti letá plavkyně.
Samara chodila na osmileté, sportovní gymnázium, kde získala od 11 medaile juniorských šampionů.
Samara se vynořila, své kudrny v plavecké čepce, s brýlema na očích a unaveně oddychovala. "Už sakra nemůžu!"vyjekla.
"Ale můžeš, dělej!" ječela trenérka. Samara už toho měla dost.
"Tak to teda nemůžu lezu ven!" rozkřičela se a doplavala po zádech k žebříku. Vyzvedla se a vyšlapala po schůdkách.
Zaťapala, odtáhla z očí brýle a podívala se na trenérku. Kolem plavali hoši. Zastavili se a začali pískat.
"Tupci jedni." Pomyslela si a koukla se do svého odrazu na terase. Modré plavky z Litexu, štíhlé nohy, štíhlé bříško, 167cm. 45 Kg, nic výmečného.
"Na co tak čumíte, blbci?" vyjekla a odešla do sprchy.
"Samaro!" uslyšela za sebou, ale nehodlala se vracet.
"Tupci, všichni jsou tupí, nikdo mě nechápe, když už prostě nemůžu, tak nemůžu!" přemýšlela ve sprše a smývala si chlór z vlasů a kůže. Po té, co vylezla ze sprchy se oblékla, samozřejmě že jeansy a žlutý tričko až pod zadek s velikým výstřihem, který měla přes jedno rameno. Také si vysušila vlasy, dala je volně, vzala batoh s věcmi a vyšla.
"Tak jo, domů, kde se jak debil budu učit matiku, nebo jít za Mikem?"
Těžká volba.
"Za Mikem, to je jasný." Řekla a šla si to k paneláku. Zazvonila na zvonek, ozvalo se pípání.
"NO?" uslyšela klučičí hlas svého přítele.
"Jestli jste doma sám, mladý muži, tak mám pro vás dárek." Řekla Samara. "Samaro? To jsi ty?"uslyšela velikou změnu v jeho hlase, dokonce by přísahala, že se usmívá.
"Ne, to je dodávková služba pizzy. Samozřejmě, že jsem to já, tak co mi odpovíš?" zeptala se.
"Jsem doma sám."
"Do kolika."
"Do jedenácti."
"Můžu dál?"
"Musíš."
"Tak si pro mě pojď." Řekla.
Mike zaklapl a seběhl dolů, otevřel dveře a podíval se na svou krásnou dívku. "Ahoj, lásko." Řekl a chytil ji za levé zápěstí. Přitáhl si ji k sobě a políbil ji.
Vyběhl s ní nahoru a zabouchl dveře, batoh ji hodil do rohu, zamkl byt, přeběhl do ložnice, zavřel a začal ji svlékat kalhoty.
"Já věděla, kam jít." Řekla a trhala z něj zuby tričko. Zbavil se jejího žlutého trička, on kalhot (ponožky neměl XD doma na co?).
Měl už praxi v sundávání podprsenky, jen jeden hmat a byla bez žluté, krajkované nádhery.
Potom,…..TO UŽ ZNÁTE! (Kvůli tomu, že si libuju v takových scénách a proto že jí je teprve 15, tohle vynechám)
DRUHÝ DEN - SOBOTA
Zvoní telefon, asi někoho zabiju (myslí si).
Jestli někdo nezvedne ten telefon, tak ho vyhodím z okna. "Prosím?" uslyšela matku, jak zvedla telefon. Hodná to duše, páni, to bylo tak slastný, včera,….asi bych mu mněla zavolat, to se sluší.
Dveře se otevřely a do jejího pokojíčku vešla její matka.
"Samaro?"
"Samaro."
"Co je? Proč mě budíš." Zamumlala Samara, celá rozespalá si sedla a podepřela se rukama o madraci.
Maminčiny oči se leskly a vypadala…..smutně.
"Co, co se děje, něco s tátou?" (Její táta byl na služební cestě)
Maminka zakroutila hlavou. "Máš, telefon." Řekla matka a odešla. Samara si vzdychla, vyskočila z postele a zvedla sluchátko v předsíni.
"Halo?"
"Tady paní Sweenová." (Matka Mike)
"Co se děje?" zamumlala Samara.
Oči se jí rozšířily, v jednu chvíli se jí rozpadl celý svět, jeho střípky, jako střípky rozbitého zrcadla padaly tmou a dopadly do hladiny vody, ozval se náraz střípku a vody.
Samaře spadlo sluchátko z ruky. "Samaro?!" vyjekla matka.
Samara padala zády k zemi. "To, není možné."
O TÝDEN POZDĚJI
"Samaro, musíš jíst, jdi na trénink." Přemlouvala ji Matka. "Ne, nemůžu mami." Řekla Samara.
(Zemřel nešťastnou náhodou, spolu se svými kamarády jezdili tramvají, spadli pod koleje.) Tuto větu si stále omíjela dokola.
"Ne mami, nemůžu."
"Půjdeš!" křikla její matka, hodila ji batoh do ruky a vytáhla ji ven z bytu.
"Nebudeš se stranit jen proto, že někdo umřel. Mike byl skvělý, byl pro tebe důležitý, ale nesmíš nevycházet a mučit se, to nesnesu. Jediný způsob je to přebít tréninkem." Řekla
"Plaváním, tvou druhou milovanou věcí!" řekla její matka.
"Asi máš pravdu, mami." Zamumlala Samara a sedla si do auta, zapnula si pás a vyjela.
Trénink nebyl tak těžký, až na tu vodu. Zdála se ji hustší a cítila se hrozně unavená.
Další a další byly více vyčerpávající. PO nocích plakala, ve dne trénovala a chodila do školy.
Jednou v noci to nevydržela. "Nemůžu na tebe pořád myslet, nespím, ne, to nejde, MIku…" zašeptala, vzala si na sebe plavky, teplákovou soupravu a tenisky, potom vyběhla ke škole.
Vloupat se tam v noci nebylo zas tak těžké, jak si myslela. Zanedlouho už plavala délky tam a zpět.
Byla čím dál víc unavená, když v tom ji někdo vtáhl pod vodu.
Vyjekla, voda se jí dostala do úst.
"Jsem, u-unavená…" slyšela sebe křičet. Ne, nemůžu křičet ve vodě.
Já, co se to děje?
Nikdo tu není, já, chce se mi spát.
Je tu takové ticho, tak krásné ticho, oči se mi zavírají a já je nezastavím, MIku…
DNY DŘÍVE
Muž v černém obleku se uchází o místo ve škole, mezi hodinami sype do bazénu granule. Na obalu je napsáno, uspávací.
Každý den to tam sype, mladí lidé odpadají a nakonec,…i Samara…………
Tohle má představovat Samaru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama