close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Poriadok je pre hlúpych , inteligentný zvládajú chaos ..."

Zázračný osud 4

23. května 2008 v 16:30 | Alende M. |  Zázračný osud
autor: Alende M. (pribeh pod perexom ... ja vim je to tu neskoro)

Tak a je tu poslední dílek,....příště,..Za měsícem Hledej světlo...
OKO ZA OKO
|Poslední dílek, děkuji, že jste si přečetli mou povídku|
Serena se dívala z okna a pozorovala koulující se děti venku. Její otec a nevlastní matka měli společně otevřené centrum pro dětí bez rodiny, ty zde bydlely a vzdělávali se. Serena měla vlastní pokoj, spolu propojený s Ryuzakim dveřmi na zamykání, samozřejmě. Ve výbavě pokoje byly dva noční stolky, pomodlná a teplá postel, jedna skříň, psací stůl a počítač s připojením na internet, telefon a inercom. Serena seděla na židly, oblečená v červeném ponču a modrých jeansech s rukama v klíně, kde svírala čaj s rumem. Měla vlasy stáhnuté do ohonu a oči smutné.
Když zde s Ryuzakim přijela, rodiče byli bledí, bez života, děti nezvykle zmlklé a strnulé. Když ovšem uviděli Ryuzakiho, začali se smát. Ryuzaki si s nimi hrál a trochu je učil anglicky. Serena, jak už u ní bylo zvykem uměla jak japonsky, tak anglicky, tak rusky a španělsky, trochu francouzsky. To jí stačilo. Děti změnily činost a dělali sněhuláka. Z inercomu se ozval hlas její druhé mámy.
"Sereno, děvočka, pojď se najíst s námi." Lákala ji maminka. Serena od pohřbu Josephin vůbec s nikým nemluvila, ani s Ryuzakim, nejedla s ostatními, nepila s ostatními. Stále seděla ve svém pokoji a dívala se do sněhových závějí.
Takhle si představovala svůj trest, nejíst, nespat. Být viná. Dokonce si vypla topení a otevírávala často pokoj.
"Nechi, děkuji, jsi hodná." Řekla po dlouhé odmlce Serena. "Dobrá, děvočka, ale víš, že můžeš přijít." Řekla maminka a intercom se vypnul. "Jistě, jistě." Řekla Serena a zvedla se. Podívala se ven a na skříň. Napadl ji nápad tak krásný, až byl hrozivý. Serena přišla ke skříni a otevřela ji. Oblékla si bílé kalhoty na snowboard a černá rolák. Bílou bundu stejné značky jako kalhoty s olivovými vzory na rukávech a prsou.
Vzala si jemě růžovou čepisi a narazila si ji na hlavu, potom ještě bílé rukavice a vyšla. Nikoho ani nepotkala, šla zadním schodištěm. Oblékla si zimní boty a vyšla ven. Plížila se, potichu, neviděna, neslyšená, aby ji děti neprozradily a vyrazila.
Šla si to pěšinkou k lesu, kde zabočila a dál šla. Chtěla si všechno urovnat v hlavě, nohy ji nesly samy, jakoby chtěla být sama, sama s Josephin.
Ryuzaki dopil čaj s asi čtvrt kilem cukru a poděkoval. "Jdu se podívat na Serenu, jestli něco nechce, je z toho pohřbu a úmrtí Josephin smutná." Řekl Ryuzaki, rodiče kývli a on vyrazil do patra. Jako správný gentelman zaklepal, ale nic se neozvalo, jakoby nikdo neměl náladu, nebo co. Otevřel tedy a zhrozil se .Pokoj zněl prázdnotou. "To ne." Vydechl a běžel pro bundu a boty. Nazul si boty, narazil čepici a oblékl si bundu. "Vezmu si váš skútr pane, ano? Půjdu ji hledat." Řekl spěšně Ryuzaki a už vyrazil ke kůlně, kde byl tento stroj schovaný. Nastartoval, zkontroloval nádrž a vyrazil. "Kde bych šel já, kdybych byl ty?" ptal se sám sebe, ale bylo to adresováno Sereně. "No tak, Sereno. Lásko, já tě miluju, nech toho, nevrátí se." Šeptal a dál ujížděl směrem k lesu, kde hádal její činy. V rozhodnutí ho utvrdily lidské stopy. "Mám tě." Řekl a zase vyrazil.
Serena seděla u stále zamrzlého rybníku, kde vždy spolu s Josephin bruslily. Amber se na n dívala z druhé strany a házela po nich koule a kamení. "Josephin, vraŤ se mi, prosím." Prosila Serena a přitáhla si kolena k bradě. "VraŤ se mi, prosím. Prosím tě, vraŤ se, Josephin." Plakala Serena a třásla se. Ne zimou, ale steskem, steskem po osobě, kterou měla moc ráda, kterou milovala jako svou vlastní sestru.
"Sereno, tím, že se budeš mučit, odmítat jídlo, když budeš stále smutná, tím ji nevrátíš život, jen se sama vystavíš možnému nebezpečí." Řekl jí někdo, kdo stál za ní. Serena zakňučela. "Stýská se mi po ní, Ryuzaki. Stýská, milovala jsem ji. Tady jsme společně bruslily, tady společně s dětmi, které vychovávali rodiče. Amber místo toho stála na břehu a chtěla, abychom do té vody spadly obě. Nesnášela naše vlasy, společné sny. Já, chci jí zpátky, ZPÁTKY!" křikla. "Nech toho Sereno!" okřikl ji Ryuzaki a zvedl ji. Podíval se na ni rozzuřeným pohledem. "není žádný způsob, jak bvys jí mohla vrátit zpátky, chápeš to? Žádnej není! Je mrtvá, tím se nic nezmění, rozumíš? Nic, zhola nic!" křičel na ni Ryuzaki, táhl ji ke skůtru a sedl si na něj, společně se Serenou, kterou držel. Společně odjeli k domu, kde vyšli schody. Vzal ji do jejího pokoje a hodil ji na postel. Svlékl ji bundu a kalhoty. D9vala se na něj utrápeně. "Jen, prosím,…netrap se." Zanaříkal. Serena se usmála, smutně a radostně zároveň. Chytila ho za ruku. "Ne,..Ryuzaki, nejde to. Budu se trápit." Řekla Serena. "Ne… nebudeš." Oponoval ji a políbil ji drsně na rty. Povalil ji a začal ji hladit. Všude ji hladil a pomalu svlékal. Serena, jak zjistila, co má zalubem ho začala také pomalu a přesto chvatně svlékat. kDyž už byli nazí, vlezli si pod peřinu a dál se líbali. Serena pravidelně a slastně vzdychala, nevěděla, jestli to je skutečnost, nebo sen. Nevěděla, jestli se má trápit pro smrt své nevlastní sestry, nebo jestli se má radovat, že k jejímu vysněnému přání právě došlo. Rozhodla se pro to druhé. Roztáhla nohy a podívala se mu do očí. "Miluju tě." Řekla mu. Usmál se, v očích lesk. "Já tebe mnohem víc." Řekl a opět ji dal další polibek. Ucítila šimrání a potom……
"Sereno, vzbuď se, přistáváme." Budil Serenu Ryuzaki. "Co,..co?" vyjekla unaveně Serena a podívala se na Ryuzakiho. "Stávej, miláčku, jsme v japonsku." Zavrněl a dal ji polibek na ústa. Letmý, aby se neřeklo, že jsou to sexuální devianti. "jo jo, už vstávám." Řekla Serena a protáhla se.
Už vystupovali. Serena se držela Ryuzakiho za ruku a dívala se do prázdna. "Jejky, Ryuzaki, potřebuju si odskočit, počkám tě u východu." Řekla, mrkla na něj a šla na záchod.
Zrovna si umývala ruce, když uviděla dlouhé, tmavší zlaté vlasy a ty oči. "Amer? "vyjekla a otočila se. "Ježiši, to byl jen sen…" řekla si a usušila si ruce.
Odešla k východu z letiště, kde už na ni Ryuzaki a Watari čekali. "Vítejte oba doma." Přivítal je a oba dva vyrazili. Serena chtěla k sobě domů. "Ryuzaki, mluvili jsme o tom, chci být teď u sebe, není mi příjemný, když mě lidi sledují, je u tebe hodně kamer." Řekla a poručila si do hotelového pokoje. Tam už, jak se přesvědčila, měla všechny věci přestěhované. "Děkuji vám Watari, jste neuvěřitelný." Usmála se na něj. "Dobrou noc, slečno." Popřál a Serena zavřela dveře. "Konečně doma." Řekla si a šla si dát po cestování sprchu. Když vylezla, šla si zavolat. "Lighte? Jak se máš?" zeptala se a začala si s Lightem povídat. Byl tak milý a chytrý, podobný Ryuzakimu, ale Ryuzaki, alias L byl mnohem lepší. "Tak dobrou noc ,Lighte a díky za odfaxování učiva." "Nemáš zač, Sereno." Řekl elektronický hlas. Potom zavěsila. "Jsem tak ráda, že jsem doma." Řekla Serena a protáhla se.
"Vážně? No ne, jak se má táta?" zeptal se arogantní, krutý hlas. Serena se otočila a podívala se do očí své sestry. "Amber? Jak,..jak ses tady dostala?" vyjekla Serena. "To víš, recepce je tady hrozná, prostě,…mají jména napsaná ve tváři." Zasmála se ukrutně Amber. "Jak jsi mohla?" "Snadno, nejlepší je to, že budou obviňovat tebe. Chápeš?" zasmála se Amber. "Jsi zrůda! Jak jsi mohla zabít Josephin, nic ti neudělala ,zhola nic! Ty nejsi člověk, jsi zrůda, zrůda!" křičela Serena a vrazila Amber facku. "Jak se opovažuješ?!" křikla Amber a také ji jednu uvalila, ovšem pěstí. Serena upadla na stolek s telefonem a bouchla se do hlavy, na místě ztratila vědomí. "Uvidím, kde bude ten tvůj milovaný ochoten zajít." Řekla Amber a luskla prsty. Ze tmy se přišorali tři strážní, jakoby v transu. Jakoby zombie a zvedli Serenu. "Do auta s ní." Křikla a podívala se na papír s faxovaným učením. Vzala černý tlustý fix z přihrádky a načmárala instrukce, k tomu polibek.
Serena se vzbudila v příšerném světle, k jejímu údivu volná, bez sebemenší ujmy, nebyla svázaná nic. "No to je dost, že ses probrala." Řekla Amber a Serena si ji všimla. Stála v černém, kalhotovém kostýmku se zrzavou parukou na hlavě. Byla krátká, jakokdyby krátké mikádo.
"Za chvíli přijede princ." Řekla Amber a usmála se. Auto dorazilo.
"Kdo to je?" zeptala se Serena. Dveře se otevřely a z nich vystoupil Ryuzaki. "Ryuzaki!!!" křikla Serena a běžela k němu. Amber se zasmála a zůstala stát. Serena, jak zjistila nebyla zaas tak volná. Řetěz, připevněný za pravou nohu ji nepustila a Serena sebou mrskla o zem. "Au,…to bolí." Zašeptala a sedla si. "Ty si jako myslíš, že bych tě nechala bez dodoru? Nenech se vysmát, káčo pitomá." Řekla Amber. "Proč? Proč mě tolik nenávidíš?" zeptala se Seerna, z očí ji tekly slzy. "Protože jsi. Jediná myšlenka, jediné srovnání lidí. Ty, já,..byla jsem v tvém stínu, Serena, naše modelka, Serena to někam dotáhne, serena, krásná a milá, nenechá nikoho ve štychu, ale co když nebude jak je zachránit?" začala Amber. "Jsi děvka! I Josephin byla, byly jste stejné, krávy, které nic nevěděly, hnusíte se mi, ale teď to bude jiný. Ty chcípneš a co je lepší, on pujde s tebou, vlastně před tebou." Řekla Amber. "Ne, to ne." Zašeptala Serena. "Ale ano a k tomu, taková třešnička na dortu, tvou rukou." Řekla Amber. "Napiš jeho jméno!" křikla a podala jí černý blok a tužku. "Death note." Četla Serena a otevřela jej. Jen co se ho dotkla, uviděla odporného tvora. "Kristě pane!" křikla a plazial se pryč i s deníkem. "No dovol? To je shinigami." Zasmála se Amber, vůbec ničemu teď nevěnovala pozornost, vyhrála. "Dělej!" křikla a vytáhla zbraň. Mířila jí na Serenu. "Nemám na výběr." Zašeptala. "Zabiju tebe a pak ho, je mi to šumák." "Neudělám to." Křikla Serena. "Piš" křkla Amber. Serena musela. Poslední jméno, které viděla na seznamu, znala.
"Light Yagami. Umře v 16:00 na výbuch plynu." Zašeptala jsem a podívala jsem se na Ryuzakiho, kterému ztvrdly rysy. Podíval se do auta s kouřovými skly. " Udělej to. "řekl. "Ne, neudělám." Zašeptala Serena. "udělej, nemáme na výběr. Miluju tě." Řekl. Serena se zvedla. Ruka se jí třásla. "Já, taky tě miluju, moc miluju." Zašeptala Serena a napsala jméno.
Ryuzaki přešel k Sereně Dal ji polibek a skočil z útesu. "Ryuzaki, neeee!" křikla Serena. Serena se podívala na Amber. "Sbohem Amber, uvidíme, jaký ti to bude, když zemřeš na infarkt. "řekla Serena. "Cože?" vyjekla amber. "Jsi taková káča, připsala jsem tě tam. Sbohem." Řekla serena.
Amber se zúžily oči. "Když mám zemřít, tak tě vezmu s sebou!" křikla a běžela k ní. Srazila Serenu a obě padaly z útesu.
Serena se houpala nad propastí. "Proč, proč?" plakala. "Ryuzaki…" zašeptala. "Ano?" uslyšela hlas a podívala se za sebe. Na skále vysile Ryuzaki. "Ryuzaki!?" výskla Serena. "Já, myslela jsem, že…" vyjekla. "Sereno…tolik jsem se o tebe bál." Řekl popravdě. "Ryuzaki, Light." "Je pozdě, je šest večer." Řekl Ryuzaki a zavřel oči. "Zemřel." Zašeptal. "Cože? Ne, to ne." Z očí mi vyhrkly slzy. "Byl to kira, našli jsme u něj deník smrti. "řekl a Serena tomu nemohla uvěřit. "Light,….kira?" zašeptala.
Než se nadáli, už je vytáhli. "Ryuzaki?" zašeptala Serena. "Ano?" podíval se na ni. "V pohodě?" zeptala se. "Jo, Light byl přítel i nepřítel zároveň, oba dva kirové jsou mrtví, tím pádem ,je vše opět normální, žádní kirové. "řekl Ryuzaki a podíval se na Serenu, která se také usmála. Podívala se na obzor a hodila cosi černého z útesu.
"Oko za oko, Amber…." Zašeptala, když viděla, jak Deník smrti padá do hlubin moře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama