
autor: Alende M.
PROBLÉM
Uběhl víkend a Serena už o Ryuzakim vůbec neslyšela. Hledala ho ve městě, v obchodech, na večírcích, ale jak se ukázalo, mluvil pravdu. Večírky pro něj nebyly. Ptala se různých lidí, jestli neznají někoho se jménem Ryuzaki, ale nikdo jí neodpověděl. Zbývalo jí jen čekat. Její modelky už odjely, ale Serena nikoli. Chtěla se ještě s Ryuzakim setkat, chtěla s ním mluvit a smát se. Bylo snadné, být s ním sama sebou.
Serena ležela ve svém hotelovém pokoji na posteli a dívala se na strop. Vlasy jí splývaly a ona zrovna nevoněla . Vůbec se nesprchovala, ani neodlíčila, takže byla špinavá taky na obličeji. Měla na sobě stále modré princeznovské šaty. "Kdo jsi Ryuzaki, proč tě nikde nikdo neviděl?" zeptala se, když uběhl další týden a ona nevycházela ze svého pokoje. "Fuj, smrdím, to je hnus, měla bych jít taky mezi lidi, přece jen, měla bych si užít Japonska, dokud můžu. Jsem příšerná. Honím se za chlapem, kterýho jsem viděla jen jednou v životě a prohodila pár slůvek." Říkala si sama pro sebe a zašklebila se. Sedla si a podívala se po pokoji. Nic nejedla, pokoj vypadal docela slušně, až na zatáhnuté závěsy, ponožky a trička na zemi, rozházené a pokrčené.
"Nemá cenu tu tak ležet." Řekla a zvedla se. Jedním hmatem ze sebe sundala šaty a ozdoby, které se jí zakudlaly do vlasů a potom šla do sprchy. Nechala, aby horká voda jí stékala po kůži a hydratovala její pokožku. Taková slast.
Umyla si vlasy a tělo, které vzdychalo blahem za mýdlo. Když vylezla, osušila se a šla se obléct. Rozhodla se pro kratičkou minisukni, pod zadeček, no asi deset centimetrů, ať nepřeháníme a bílý top na špagetová ramínka, na které byly navlečené tmavé korálky. Vzala si tmavě hnědý pásek a čelenku stejné barvy do vlasů. Vlasy si nechala volně, jen s čelenkou. Trochu se napudrovala a namalovala, potom si oblékla hnědé sandále na vysokém podpatku se zavazováním do kolen a bílými drahokamy kolem vázání. Podívala se na sebe a usmála se. Ještě bílá kabelka, do ní mobil, šminky a peněženku s kapesníčky a vyrazila. Na vrátnici nechala klíč a nechala si uklidit pokoj, potom vyrazila do ulic na procházku.
Ryuzaki seděl na židli ve své oblíbené poloze, takže vlastně dřepěl a cucal si palec. Díval se na monitor a sledoval dění v médiích. "Žádné další vraždy modelek, to je zvláštní a při tom, Serena nevyšla z bytu, jak je to možný? Kdyby se zabíjelo a ona byla v bytě, byl bych k ní šel a zavřel ji, byla by určitě kira, ale takhle, to není možný, to nedává smysl. Ty modelky odletěly, ale podle všeho, Serena zůstala, proč?" přemýšlel a míchal si čaj s deseti kostkami cukru. "O čem přemýšlíš, Ryuzaki?" vyrušil ho Light, který ho už delší dobu pozoroval. "Přemýšlím o případu, Lighte." Řekl Ryuzaki.
"Víš, mě nejde do hlavy, proč si myslíš, že Serena Miu Waldor je Kira." Řekl Light a Ryuzaki na něj vyvalil oči. "To ne, já si to nemyslím." Zapíral. "Ale myslíš. Díváš se často na její fotku, jsi jako v transu,když se objeví mrtvola a hned řešíš, jestli ji Serena neznala. Nedělej že ne. Jsi z ní hotovej." Prokoukl ho Light. "Je pěkná, ale to je vše." Zamumlal Ryuzaki a usrkl čaje. "Pověz mi, genie. Ty se bojíš vztahu?" zeptal se Light a po očku jej sledoval. "Cože?" vyjekl pištivým hlasem Ryuzaki a střelil po něm pohledem. Light se usmíval a stále se na něj díval. "Tancoval si s ní, mluvil si s ní. Bavil ses moc dobře, nebyl si rád, že ji opouštíš. Dokonce jsem u tebe zpozoroval malý záchvěv, když jsi zjistil, že Serena zůstala v Japonsku. Víš, kde bydlí, tak proč ji nenavštívíš?" zeptal se Light. "Já, ne, jen…" zamotal se do toho Ryuzaki a otočil se zády k Lightovi. "Hele, je podezřelá." "Ty jsi vůl. Jen proto, že je blondýna je podezřelá? Jsi absurdní. Jdi s ní na rande, líbí se ti." Řekl Light. Ryuzaki vstal, vyplázl na něj jazyk. "Ne, NE!" zapištěl a běžel pryč. " Jak dětinské Ryuzaki." Řekl Light a dál se věnoval své práci.
Serena zrovna seděla v restauraci, když uslyšela výstřel a tříštění skla. Instinktivně zapadla pod stůl. Všude byl křik a lomoz. Ženy křičely jak venku, tak uvnitř, Serena zůstala ležet, hlavu zakrytou rukama a schoulená do klubíčka. Otevřela oči a podívala se kolem. Všichni byli v šoku, výloha byla roztříštěná. Serena viděla, jak si na ni ukazují lidé. "Co to?" pomyslela si a podívala se nahoru, kde byla díra. Přímo ve výšce její hlavy. "Pane bože." Pomysela si a cítila, jak se blíží vlna hysterie a paniky i k ní. "Ne, klid, to ne, někdo mě chce zabít. NE, to….není možné." Přemýšlela a uslyšela sirény.
Light seděl u sebe v pokoji a dělal si úkol do školy. "Proč já hlupák chodím na vysokou. Je toho na mě moc, vysoká a ještě to pátrání po Kirovi, když Kira jsem já. To je blbost. Kdo ale může být další Kira? Misa zemřela, tak kdo? Je možné, že by Serena Miu Waldor byla Kira? To ne. Bylo by moc čitelné, kdyby nenechala někoho na své přehlídce umřít. To teda znamená, že má buď někdo Serenu Miu Waldor v lásce a odstraňuje ji konkurenci, nebo je ona Kira a dělá to šíleně blbě. Nebo,..to chce někdo na ni hodit a tím pádem,…to…by to znamenalo, že jí chce někdo uškodit. Ale kdo?" přemýšlel. "Lighte! Večeře, pojď dolů!" volala matka. Light se poslušně zvedl. "Ryuku?" zeptal se. "Ano, Lighte?" podíval se na něj shinigami. "Je,..je na mě ta Misina shinigami naštvaná?" zeptal se a podíval se na svého shinigami. "No, je pekelně nasraná, ale co." Zasmál se. "Skvělý." Řekl Light a podíval se kolem. "Můžu si přát jablka?" zaškemral Ryuk. "Ne, nemůžeš." Řekl přísně Light. Zkusím něco s tím udělat, ale chápej, nemůžu na sebe znovu upoutat pozornost. Úmrtím Misy ve mně Ryuzaki ztratil podezření, teď, kdybych se začal chovat tak,…jako dřív, bych byl podezřelým číslo jedna." Řekl a Ryuk zavzlykal.
Light šel poslušně dolů a sedl si ke stolu. Sayu samozřejmě přiběhla, sedla si a začala povídat. "Lighte, to neuvěříš, co se dneska stalo!" vyjekla. "Ale jo, uhodnu. Máš jedničku z testu, na který ses tak strašně připravovala?" dobíral si ji. Věděl, že není na matematiku genius. "No, to ne." Znejistěla. "Tak co z ní máš?" zeptal se. "No, za čtyři." Přiznala se zahanbením. "Sayu! Zase!?" vyjekla maminka. "Mami, klid. To se opraví, vážně." Žehlila si to Sayu a vrhla po bratrovi zlý pohled. "Ne, chci říct, v jedný kavárně chtěli někoho zabít." Řekla a tím si získala Lightovu poloviční pozornost. Matka jim dala talíře s jídlem a Sayu dál povídala. "Někdo prostřelil výlohové sklo a málem zastřelil Serenu Miu Waldor. No, věřil bys tomu?" vyjekla. Lightovi spadla vidlička z ruky, jak slyšel to jméno. "Normálně, ta kulka ji směřovala na hlavu. Kdyby tak skvěle nezareagovala, tak by měla kulku v hlavě, fakt, nekecám!" vyla. "Sayu! Jez!" křikla po ní matka.
"Tak to je zajímavé." Pomyslel si Light a opět uchopil vidličku. "Takže, buď to chce na ni někdo hodit, nebo ji chce zabít. Ale co z toho? Nemůže to být obojí?" přemýšlel a jedl. Po jídle šel do pokoje s jablkem, které dal Ryukovi. Ten už stál na hlavě s končetinami, no….zapletenýma někde kolem těla.
"Takže další shinigami a kira." Řekl z nenadání Light. "Cože?" usmál se Ryuk. "Nedělej se. Musí tu být další shinigami. Prostě musí." Řekl Light a šel dál studovat, aby dohnal zameškané přednášky.
Serena ležela v posteli, třásla se a klela. "Nemůže mi nic zabránit. Musím ho najít. Musím Ryuzakiho najít!" řekla si a vstala. Opět si oblékla to co měla včera a vyšla. Když šla ulicí, zastihla ji ohromná bolest. Staré zranění, zlomená noha. Byla to tak veliká bolest, až si sedla na patník s obličejem na kolenou a křivila obličej bolestí. "Sakra proč zrovna teď! Co se to ksakru děje?" zašeptala. Uslyšela, jak si lidé šeptají. "To je ta holka ze správ a novin. Ta, kterou se pokusili zabít. Je hloupá, že vychází. Nestřelili ji?" slyšela různé pomluvy. "Sakra nejsem střelená!" rozkřičela se. Zatočila se jí hlava a dopadla na patník celým tělem. "Bože, to je ale bolest. Ať přestane, prosím." Zaúpěla v myšlenkách. "Sereno? Sereno?!" slyšela a otevřela trochu oči. Nad její hlavou se skláněl ten mladík. "Light, jmenuje se Light, že?" zněla její otázka v mylsi. "Lighte?" zaúpěla. "Sereno ,ty si mě pamatuješ? Co se děje, bolí tě něco, je ti špatně?" staral se. "Bolí, já,..odnes mě pryč." Zanaříkala. Cítila jak ji vkládá jednu ruku pod kolena a druhou ji chytá na stejném místě, jako má lopatky. "Chytni se mě." Řekl a Serena instinktivně natáhla ruce k jeho krku. Chytila se ho a cítila, jak pod ní mizí zem. "Kam mě to neseš?" zeptala se. "Do bezpečí, neboj." Řekl chlácholivě. Jen co to řekl, už mu Serena omdlela na rameni.
Serena se vzbudila v něčí posteli, přikrytá. Zamrkala a podívala se kolem sebe. Místnost mez oken, malé tlumené světlo odněkud ze zdi, obrazy, trochu, zvláštní, bez tváří, pouze takové čárance, šplíchance barev. Nikdy tohleto nechápala. Nemohla si představit, jak někdo mohl obdivovat takové směsi ničeho. Kolem ní byla pouze postel, noční stolek a skříň s židlí. Bylo tu celkem prázdno. NA stolku byly digitální hodiny. "Cože, pět večer? Kde to jsem?" zanaříkala. NA stolku byla také sklenička s vodou. NA židli byla její kabelka. Vrhla se k ní, samozřejmě bez mobilu, to si mohla myslet.
Podívala se kolem sebe. "To si děláte srandu. Lighte, kde jsi? Kde to jsem?" rozkřičela se a v tom jí chytila opět ta ukrutná bolest v levé noze. "Ah…"zanaříkala a sesunula se na zem podél postele. Mačkala deku a třásla se. "To bolí, au…..proč,já…au.."sténala.
"Vidíš, Ryuzaki? Bolí ji to, není možný,…nemohla by na sebe udělat atentát. Bylo to až příliš dobře mířené, nemohla to na sebe uskutečnit."řekl Light a díval se společně s Ryuzakim do monitoru, který sledoval skrytou kamerou, jak se Serena chová. "To je možné." Připustil Ryuzaki. "Ale, proč zůstala v Japonsku? Musela se bát. Ví, že zabíjí modelky, blonďaté, modrooké, když mohla rychle odjet, zůstala, když má být strachy vyděšená, že jí chce někdo zabít, místo, aby si objednala ochranku, tak jde sama ven, kde se jí ozve staré zranění nohy. JE to až moc podezřelé, nemyslíš?" zeptal se Ryuzaki a pohlédl po očku na Lighta. "Nemůžeš věřit, že je Kira. To nejde. Je zvláštní, uznávám, ale proč by.." najednou uslyšeli její hlas. "Lighte,…to bolí."zanaříkala a sesunula se k zemi. "Omdlela." Řekl nevěřícně Ryuzaki a Light se celý třásl. "Ryuzaki, nech mě jít za ní. Musíme ji dát sedativa!" křičel. "ne, to nemůžeme." Znejistěl Ryuzaki. "Ona,..já…" nevěděl co říct. Light odběhl. Náhle se ukázal v monitoru. Otevřel dveře ložnice a přiklekl si k Sereně. Když to Ryuzaki sledoval, ozval se v něm pud žárlivosti. "Sereno, Sereno." Zašeptal Light. Slyšel ho. "Nech ji." Slyšel se říkat. "Ježiš, co to dělám?" zeptal se sám sebe a raději si dal pořádný kus dortu do pusy. Viděl, jak ji Light bere do náruče a pokládá ji opatrně na postel. Bere z kapsy sedativa a dává je do vody. Drolí je, aby je mohla pít. Potom ji bere hlavu do dlaní a dívá se ji do očí. Neotvírá je. Najednou vezme skleničku a pije. Ovšem, to není všechno. Ryuzaki se naklání k monitoru, je tři centimetry od obrazovky a sleduje Lightovy pohyby. Vzal její obličej, otevřel ústa, pohladil palcem spodní ret a potom se nad ní sklonil. "Kurva!" uslyšel se prskat na monitor. Drobné kousíčky dortu stékaly z monitoru. "Proč Lighte?" zašeptal, jak utíral ten nepořádek. Serena vzdychla. "Bolí tě něco?" zeptal se Light. Odpovědí mu bylo ticho, jak spala. Light se zvedl a odešel zpět.
Ryuzaki na něj čekal .Light k němu přišel. "Tak…" v tom dostal ránu do čelisti. Začali se mlátit. KE konci přišel Lightův otec a ostatní, kteří je od sebe vyprostili. "Ha, miluješ ji!" obvinil ho Light. Ryuzaki přestal, sklopil hlavu a sedl si před monitor, kde ji sledoval. "Ne." Řekl uraženě a ukousl si dort.
Ryuzaki seděl u Sereny a díval se, jak spí. "Sereno." Řekl. Serena s sebou škubla. "Ryuzaki, Ryuzaki…Já,…já tě najdu,…najdu…já, potřebuju tě, já,…jsem do tebe zblázněná…" řekla. Ryuzaki povyskočil. "Sreno?" vyjekl. Serena vzdychla a otočila se na bok. "Spí." Vzdychl a usmál se. Má ho ráda, byl si tím jistý. Pohladil ji po vlasech a odešel. Když příští den znovu přišel a pohladil ji po vlasech, vzbudila se. "Ryuzaki!?" vyjekla a skočila k němu. Objala ho a tak zůstala. Držel ji kolem pasu a díval se dopředu. "jak krásně voníš." Zašeptal. Myslel si, že to neslyšela, ale opak byl pravdou. Odtáhla se, aby mu viděla do obličeje. "Ryuzaki. "řekla šťastně. "Konečně jsem tě našla." Řekla. "Jo, promiň." Usmál se. "Zavřela oči a políbila ho sladce a něžně na rty. Ryuzaki nečekal takovou reakci, ale byl velice příjemně překvapený. Objal ji ještě víc a přidal se do jejich činnosti.
Když se odtáhli, tak mu dala Serena pořádnou facku. "Ježiš, za co?" vyjekl. "To máš za to, žes mě nechal tak dlouho čekat!" vyštěkla a podívala se kolem. "Kde mám mobil?" zeptala se stále vykolejená. Byl překvapen její změnou nálady. "Eh,…no,…" "Tak kde?" vyla nepříčetná. "Nahoře." Řekl. "Nahoře?" zeptala se a už odcházela z ložnice. Popadla přitom boty a kabelku. Vyšli nahoru, kde byly monitory, počítače, pohovky. Jako v normálním bytu. "Páni, to je jak ve filmu. Kde proboha na tohle bereš?" zeptala se, když vyfasovala svůj mobil. "Ty si kupuješ oblečení, já tohle." Pokrčil rameny. "Tys mě sledoval?" vyjekla. "Jo, nezdá se, že by ti to vadilo." Vrátil ji smeč. "Víš co…" začala ale přestala. Zakručelo ji v břiše. "Jo, něco by sis dala." Řekl a vedl ji k pohovce. "Zařídím to." Řekl. Do deseti minut měla nachystané jídlo a už ho spořádávala. Ryuzaki seděl ve své oblíbené poloze. "Jsi zvláštní kluk, víš to?" zeptala se. Usmál se. "Jo, jakobych to už tolikrát neslyšel." Zasmál se. Usmála se a dojedla. "Co jsi?" zeptala se. "Pardon?" "Tvoje povolání." Upřesnila. "Eh…no.." "ven s tím, neboj se." Povzbudila ho. "Co myslíš?" zeptal se. "Soukromý detektiv." Střelila do černého. "Jo, máš pravdu." Řekl. Porozhlédla se po místnosti. "Jsi L." řekla a pohlédla mu do očí. Dívali se tak asi půl minuty. "Ano ,to jsem." Přisvědčil. "Asi tě zabiju. To proto se mi dějou ty věci, že? Proč mě někdo chce zabít?" zeptala se. "Cože?" "Jsi L. Kira, ten váš vrah jde po tobě. Ty ses semnou setkal. Asi si myslí, že jsem tvůj slabej článek, ne? To znamená, že se mě pokusí zabít, aby se dostal k tobě. Aby tě oslabil." Řekla a Ryuzaki se usmál. "Jsi fakt inteligentní a bystrá." "Jo, to o mě říkají. Pověz mi jedno." "Co." Zeptal se. "Opravdu jsem tvůj slabý článek?" "Asi jo."
"Asi?" znejistěla. "Ano, jsi. Já, líbíš se mi." Řekl a Serena se usmála. "Díky." "Ale je to problém. "řekl. "Proč?" "Protože budeš muset být na sebe opatrná." Řekl. "Neumím být opatrná." Namítla. "Právě proto to bude problém." Řekl a usmál se. "Jo to jo." "Potřebuju detektiva, nevíš o nějakém?" "Proč?" zeptal se. "Chci totiž vypátrat, kdo mě chce zabít." Řekla a Ryuzaki se usmál. "Ale jo, o jednom bych věděl." "No ne, vážně?" zeptala se a usmála se. "Ano,..je ale příliš zvláštní." Řekl. Serena k němu přišla. Usmála se a nahla se k němu. Ryuzaki si sedl na zadek. Serena si dala ruce na opěradla křesla a přiblížila se k němu. "Znám ho." Zašeptala. "Určitě ne." Řekl stejně šeptem a políbil ji. Vzal si ji do náruče a kolébal ji.
" Nevíš kdo tě chce tak náhodou zabít?" zeptal se jí. Podívala se na něj. "Možná. Máš jisté podezření?" zeptala se. "Možná." Utrousil a usmál se na ni.
"Tak to vyklop." Pobídla ho.
"Ty první."
Podívala se jinam, oči jakoby hleděly daleko. "Mám sestru."
Ahoj na mem blogu je bleskovka budem rada ak sa prihlasis:Da inak mas moc hezky blog