autor: Alende M. (pod perexom n_n)
KOUŘENÍ JE ZAKÁZÁNO, VÍME PROČ
Věřili byste mi, kdybych vám někdy řekla, že jsem robot? Ne? Vlastně, je toho ve mně víc. Mám zvláštní schopnosti a jsem gambler s hlavou génia, kterému nezáleží na životě. Vážně, tak mi to říkali v tom blbým komplexu…. Ale, jak jsem se sem dostala, tak daleko? Proč nemám přátele, nemám nikoho? Proč jsem tak divná? Ne, nenarodila jsem se tak, vážně!
V jedné krásné škole, v krásném městě, v krásný sluneční teplý den se dvě těla tisknou v tiché, chladné chodbě o sebe a dva páry rtů se sbližují. Chodbou se ozve hrozivé zakašlání a dvojice se otočí za tím zvukem.
"A sakra." Zamumlá mladík. Čokoládové oči, čokoládové vlasy, svalnatá, štíhlá hruď, vypracované nohy a obličej anděla.
"To je slabé slovo, pane Heyrovski." Řekla učitelka a propalovala pár pohledem. "No, víte, my jsme." Začal, ale nemohl na nic přijít. ¨
"My jsme se tu doučovali sexuální výchovu, paní učitelko Hrochová." Řekla černovlasá dívka, vlasy měla krátké, nejlépe by se to dalo přirovnat ke kratšímu mikádu, konečky rozčepýřené s afina pokryla půlku čela, druhá byla vidět. Černé linky, pěkná bílá pokožka, černé nehty, bílé tilko, na něm černé a černé kraťasy s žabkami.
Paní učitelka se na ni podívala. "Není to náhodou Kesidy Hampnová?" řekla zvučným hlasem učitelka biologie.
"Jo, to jsem já, úžasný postřeh paní učitelko." Řekla Kesidy a mladík se na ní podíval. "No, Tome, asi nám není předurčeno spolu být během školy, taková škoda." Řekla Kesidy a pohladila svého přítele po odhalené paži, jemně a svůdně. "Takže, oba dva do třídy." Řekla učitelka.
"Ale, paní učitelko, je tam vedro." Řekla Kesidy. "No, Hampnová, nezdálo se, že by ti bylo vedro, jinak by ses totiž po Heyrovském tolik nesápala." Řekla učitelka. "Jdu do kabinetu, až se vrátím, zkontroluju si vaší třídu." Řekla a odešla.
"No, tak pojď, ty můj svůdníku." Řekl Tom a opět Kesidy přitiskl na zeď. "Jo, jasně, máme asi dvě sekundy." Řekla Kesidy a přitáhla si ho k sobě.
Kesidy přestala a odtáhla Toma od sebe. "Jsi skvělý." Zašeptala a šla si to k třídě. "Já myslel, že kašleš na pravidla." Řekl Tom a šel za ní a držel jí za zadek. "Jo, tak to se ti muselo zdát. Já respektuji pravidla hry." Řekla Kesidy. "Jo, hry, to je to. Jsi nejchytřejší holka ve třídě, a co se neděje? Jsi líná a místo, aby ses učila, jdeš lámat jedno klučičí srdce za druhým."zasmál se.
"To není pravda!" vyjekla Kesidy a otočila se, tím se stalo to, že do ní Tom málem narazil. "Jak můžu lámat klučičí srdce?" zeptala se a zvedla své černé, upravené obočí. ¨
"No, ty moje krásko." Řekl Tom a zvedl ji ofinu z čela. "Si to rozdáš na každém automatu s kýmkoli a vždy ho porazíš. Kluci žijí s představou, že je holka nepředjede, že nevyhraje no a ty tohle ničíš. Jsi bezcitná." Řekl a Kesidy se usmála.
"Tak si semnou zajeď. "řekla a foukla mu do ucha. "No to víš, že ne." Zasmál se a otevřel třídu.
"No to je dost, kde jste vy dva byli tak dlouho?" vyjela na ně učitelka chemie. "Na záchodě a potom jsme se potkali a paní učitelka Hrochová a chtěla pomoct v kabinetu." Řekla Kesidy a učitelka kývla.
Kesidy si sedla do lavice u dveří, první lavice a začal si čmárat do sešitu nějaký obrázek.
Někdo zaklepal na dveře a ty se otevřely. Kesidy vzhlédla a spatřila třídní učitelku. Vzdychla si a zvedla se. Lidi v její třídě udělali to samé a potom se posadili.
"Promiňte, mohla bych chvíli mluvit ke své třídě?" zeptala se učitelka a chemikářka kývla a čmárala něco na tabuli.
"Takže třído, blíží se konec roku, známky jsou téměř uzavřené, tak se pojede na výlet." Řekla a Všichni zaječeli. "To bude zábava." Zamumlala jako poslední Kesidy. Takové sešlosti nenáviděla.
"Ano, Hampnová, ty taky pojedeš, účast posledního ročníku je povinná." Řekla a podívala se po třídě. "Pojede se do divočiny na celé dva dny, budete spát v chatkách. Chci vidět vaše peníze nejpozději zítra." Řekla učitelka a napsala na magnetickou tabuli další informace.
"Cože? V šest na nádraží? Jste se zbláznila, ne?" vyjekla Kesidy. "Ale ale, Kesidy se nám probudila. Nech si ty urážky pro své kamarády, alespoň jednou půjdeš spát brzo a přestaneš hrát hry, co? Jo, jestli přijdeš pozdě, budeš mít dvojku z chování na konci školního roku, tak mě nezklam." Řekla učitelka, pokynula hlavou chemikářce a odkráčela.
V pondělí ráno se celá třída sešla na hlavním nádraží. Děti zívaly a podřimovaly, na sobě batohy, nebo malé tašky.
"Sakra, kde je ta Hampnová?" vyjekla učitelka a dívala se na hodinky. "Tak to jí nedaruju, má dvojku z chování!" vyjekla učitelka. Přišel k ní Tom. "Paní učitelko, má ještě pět minut, ona přijde." Řekl Tom a zadíval se na tramvajku, která přijížděla. "Vlastně už je tady." Řekl a viděl spící černovlásku, jak se jí hlava opírá o sklo. "Jdu za ní." Řekl a rozběhl se k soupravě.
"Počkejte, spí mi tam holka!" vyjekl na řidiče, který už zavíral dveře. "Ježiši, jo jasně, tak si ji vezmi, chlapče." Řekl a otevřel dveře. Tom lehce s Kesidy zatřásl a ta se na něj podívala. "Tome?" vyjekla.
"Jo, to jsem já, pojď, musíš vystoupit." Řekl a vzal jí tašku s věcmi. "Díky." Zamumlala a sešla trochu kolébavě a ospale schody. Došla k učitelce a zasalutovala, ovšem v jejím podání to vypadalo, jako když se opilý rekrut, k tomu zhulený a nemocný hlásí u svého velitele. Prostě chcíple.
"Hlásím se do služby. "řekla a otočila se k Tomovi. "Chce se mi spát." Řekla Kesidy a položila si mu hlavu na klíční kost. "Můžeš spát ve vlaku." Řekl a podíval se kolem sebe. Lidi spali taky. "Tak, jsme všichni, jdeme." Zavelela učitelka a vyrazili k nástupišti.
Kesidy byla vážně jako opilá. Tom ji přidržoval na schodech a málem jí snášel dolů k nástupišti. Vlak přijel, lidé si zacpali uši a třída nastoupila do kupéček. Tom protáhl Kesidy do jednoho volného kupéčka, věci naskládal do horního úložného prostoru a sedl si k oknu, aby se mohl opřít. Alende s mu vysápala do klína a tak usla, držela ho za ruku, měla pokrčené nohy a vypadala jako veliký plyšák. Do kupé si přisedli jeho kamarádi a dvě holky. "Hele, Kesidy zase spí." Řekla jedna dívka s blonďatými vlasy a zelenýma očima. "Jo, zase." Řekl Tom a podíval se z okna, kde mizelo vlakové nádraží.
"Tak kdy se vezmete?" zeptal se jeho kamarád. "Cože? Jak vezmeme?" zeptal se Tom. "Všichni víme, že jsi do ní blázen, Tome." Zasmál se jeho kamarád. "Ale jdi, si myslíš, že jsem takový blbec? Kesidy je Kesidy, nechci si ji vzít, je nám teprve patnáct, co blbneš krucinál." Řekl Tom a nasadil mu ránu do ramene.
Kesidy otevřela své černé oči a uviděla časopis BRAVO s titulní stranou Nevada Tan. Kesidy se zavrtěla a podívala se do obličeje spícího Toma. "Hm,…on spí." Zamumlala a chtěla si sednout, ale jeho ruka ho nepustila. "Co to?" pomyslela a uviděla, jak ji drží. Objímal ji, ochranářsky a spal, hlava opřená o zeď. Usmála se. Vlasy mu spadaly do očí a broskvové rty, byly tak sladké. Byl nádherný. "A hele, šípková Růženka se nám probudila." Řekl jeden z Tomových kamarádů. Kesidy se na něj podívala. "Cože? No, to je fuk. Kdy přestupujem?" zeptala se Kesidy.
"No, už nepřestupujem, dá se říct, že jsme už dvakrát přestupovali a dvakrát tě nesl." Řekl Bret, nejlepší kamarád jejího kluka.
"On mě nesl?" zamumlala a podívala se mu do spící tváře. "Je …." Zamumlala. Dveře kupé se otevřely a do nich vyskočila blonďatá hlava, Kamarádčina hlava. Jediná kamarádka, kterou Kesidy měla a které důvěřovala, i když všechno vypovídala.
"Lidí ,vystupujem, přichystejte se!" ječela. Kesidy myslela, že po ní hodí svou botu, neboť se sebou Tom škubl a promnul si oči. "To jsem usnul?" vyjekl a podíval se Kesidy do tváře. "Jak ses vyspala?" zeptal se. "Do růžova, jako vždycky, když spíš vedle mě." Řekla Kesidy. Vyznělo to pro ostatní lidi v kupé trochu divně, ale tihle dva tomu rozuměli.
Než došli k tomu kempu, byly tři hodiny. Dívky se rozdělily po chatkách, které byly vždy po čtyřech. Kesidy spala hned u lesa. Les byl zvláštní, tichý a tajemný, Kesidy se do něj moc nechtělo, byla spíš městský typ.
Vedle v chatce spal Tom. ¨"Tak jo, panstvo, máte volno, večerka je v deset, tak doufám, že mě nezklamete." Řekla. Kesidy šla k Tomovi a lehla si s ním do postele. Oba dva za chvíli usli.
Když se probudili, byli oba dva napatlání zubní pastou a přivázáni k sobě. "Jak se jim to povedlo?" pomyslela si Kesidy a společně s Tomem lezla k holkám. Ty je rozvázaly a páreček se šel umýt. Když se vrátili, byla už v klučičí chatce pořádná válka, kde létaly boty, polštáře a spacáky, Kesidy dokonce viděla letět rezavou, plyšovou veverku, ale nebyla si tím jistá a tak to nechala být.
"Hej, nechte toho!" zakřičela. Její křik byl slyšen až ven.
"Co chceš?" vyjekl Bret a Kesidy k němu přicupitala a začala se smát.
"Budeme si vykládat strašidelné příběhy!" zasmála se strašlivě a celá chatka zmlkla.
"Co jsem řekla špatně?" zeptala se Kesidy a podívala se na Breta.
"Jsi až moc strašidelná." Řekl a začal mávat rukama kolem sebe. "To chce holky!" vyjekl.
"A popcorn!" uslyšela ohlas
"Taky baterku!" uslyšela Toma za sebou a byla ráda, že se přidal do debaty.
Kesidy byla vybrána, aby přivedla holky. Vyskočila tedy z okna a běžela k dívčí chatce. Zaklepala na okno a z chatky se ozval dívčí křik.
"Sakra to jsou lemry." Pomyslela si Kesidy a vyskočila oknem dovnitř. Následovala palba polštářů. "DOOST!" rozkřičela se Kesidy a dívky přestaly a vybuchly smíchy. "Co se sakra děje?" vyjekla Kesidy. "Podívej se na sebe!" vykřikla jedna z nich a podala ji zrcátko. Kesidy vypadala, jako kdyby měla vrabčí hnízdo na hlavě, vlasy ji všude stály a její výraz to všechno ještě podtrhoval.
"Holky, jsme si s rukama mysleli, že si můžem udělat strašidelnou noc, budeme si vyprávět strašidelné historky, co vy na to?" zeptala se a dívky souhlasily. Vzaly limonády, nějaké sladkosti a vyskočily za Kesidy oknem do noci. Proplížily se kolem lampy, kde hlídkovala učitelka. Ta se podívala na hodinky a odkráčela. Dívky prolezly oknem ke klukům a skočily jim do postelí. Kesidy samozřejmě za svým miláčkem Tomem.
Začal Bret. Vyprávěl o strašlivých nestvůrách a skřetech, nebylo to moc strašidelné, skoro vůbec a taky to Kesidy dala znát hozením popcornu na vypravěče. Dále vypravovala kamarádka od Kesidy, ta to měla lepší, ale přece jen, slabota.
Nakonec přišla na řadu Kesidy.
Její příběh byl o zvláštních bytostech z lesa, byli to roboti, kteří měli zvláštní sílu a zabíjeli nevinné dívky. Když se je někdo, kdokoli pokusí ochránit, zemře s nimi. Její příběh byl děsivý, do toho jí pomáhaly zvuky z lesa.
"No, myslím, že půjdeme spát, co vy na to, holky?" zeptala se Kesidy a tím si vysloužila pištění všech příslušných dam.
"No tak, nebuďte srabi, jdem, chce se mi spát." Řekla a zvedla se.
Dívky zamumlaly, ale přece jen, bylo lepší, když s nimi byl někdo, kdo se nebál, než kdyby šly samy a počůraly se strachy.
V noci došly na záchod, kde si vyčistily zuby a šly na záchod, potom vešly do chatky a Vytáhly cigarety. "jdem, holky?" zeptala se Kesidy a všechny opět souhlasily.
"Ty, Kes, kam jsi vlastně šla na školu?" zeptala se jedna z kuřaček. "No, šla jsem na automechanika, víš, jak mám ráda stroje." Řekla Kesidy a dlouze potáhla z cigarety, ta zasvítila a trochu pohasla. "Páni, že se nebojíš tý potupy." Řekla další.
"Proč jako bych se měla bát? Nic vám do toho není, kam jdu." Řekla Kesidy a vydechla kouř.
Dál se tak potichu bavily, když uslyšely zapískání. "Co to bylo?" vypískla jedna.
"To jsou kluci. "řekla Kesidy. "To nevypadalo na kluky." Řekla jiná.
"Kesidy?" zamumlala roztřeseným hlasem jedna z dívek. "No?" otočila se Kesidy k dívce s cigaretou v puse. Kesidy otevřela pusu a cigareta ji z pusy vypadla. Před nimi stál veliký stroj, robot s různými zbraněmi a jakoby se díval na ni. "Myslím, že se tvůj příběh splnil." Zašeptala kamarádka. Kesidy si odplivla. "Do prdele." Řekla. Veliká ruka se natáhla a chytila ji, otočila se a zmizela v lese. "Kesidy!"
způsobem to dost dobře funguje. Upozorňuji, že je
opravdu nutné přesně dodržet postup, jinak to ztrácí
smysl. Tak nad tím moc nepřemýšlej a napiš, co tě hned
napadne. Čti pomalu
a skutečně to udělej. Nepodváděj, nebo to nevyjde a ty si
budeš přát "Kéž
bych nepodváděl!"...
Hra ti zabere 3 minuty, budeš nadšen! Moje přání se
splnilo po 10 minutách, tvoje snad taky?? To se uvidí,
ale určitě nepodváděj!
Hra má veselý výsledek, nečti dopředu, ale pěkně po
pořádku. Netrvá to ani 3 minuty. Zkusit to stojí za
to, ne? Nejprve si vezmi papír a tužku. Až budeš
hledat jména, vezmi lidi, které znáš a jednej podle
svého instinktu! Postupuj vždy jen po jednom řádku,
jinak tu hru zničíš!!
O.K., tak tedy...:
1. Nejprve napiš pod sebe řadu čísel od 1 do 11
2. Potom k číslu 1 a2 napiš oblíbené číslo
3. Vedle 3 a7 napiš jména dvou osob druhého pohlaví
4. Nedívej se na konec, jinak to vyjde špatně!!
5. Napiš nějaké jméno (přátelé nebo rodina) vedle čísel
4, 5 a6
6. Napiš čtyři názvy písní k číslům 8, 9, 10 a11
7. A nakonec si něco přej! (To nikam nepiš - to musíš
udržet.. Nejlépe v
hlavě...)
Zde je řešení hry:
A: Musíš o téhle hře vyprávět tolika lidem, kolik máš
napsáno na místě č. 2!
B: Osoba na místě 3 je ta, kterou miluješ
C: Osobu na sedmém místě máš rád, ale nikdy s ní
nebudeš moci být...
D: Osobu na místě 4 máš nejraději
E: Osoba na místě 5 tě velmi dobře zná
F: Číslo 6 přináší štěstí
G: Písnička na místě 8 má souvislost s osobou na místě 3
H: Titul na 9. místě je píseň pro osobu č. 7
I: Píseň na místě 10 je ta, která nejvíce vypovídá o
tvém charakteru
J: A na 11. místě je píseň, která vyjadřuje tvůj
životní pocit
K: Pošli tento test 10 lidem do 1 hodiny. Když to
uděláš, splní se ti tvé přání - když ne, stane se
opak!